Aktuelle Ausstellung:
»Jüdisches Erbe in der Region Weinsbergerwald«

Zum Inhalt springen

Truckerhaus –
muzeum života
uvnitř i venku

Objevte historii střední Evropy na procházce lesem Weinsbergerwald!

Weins­ber­ger­wald se v 18. sto­le­tí pros­la­vil jako dodava­tel dře­va pro rych­le ros­toucí Vídeň i jako mís­to, kde půso­bil svě­toz­ná­mý sklář Johann Joseph Mild­ner. Hos­po­dá­řs­ké i sociální dopa­dy indus­tria­li­zace, sklá­řst­ví a dře­vařst­ví jsou patrné dod­nes, člo­věk nara­zí na pozůstat­ky sta­ré přes 200 let.

Stře­do­věké osíd­lení, indus­tria­li­zace, habs­burs­ká říše, hos­po­dá­řs­ká kri­ze a odchod oby­va­telst­va: kdo se pono­ří do lokálních dějin regi­o­nu Weins­ber­ger­wald, sle­du­je tím i his­to­rii střed­ní Evro­py.
Na pro­cház­ky i túry do okolí Guten­brun­nu se vychá­zí z 250 let sta­ré­ho Tru­ckero­va domu upro­s­třed obce, poj­me­no­va­né­ho po bývalých maji­telích. Nevel­ká výsta­va zve návš­těv­ní­ky na objev­nou ces­tu po obci i v lese.

Stopy

Padesát čtyři nale­ziš­tě a objek­ty ve Weins­ber­ger­wal­du jsou označe­ny infor­mační­mi tabu­le­mi a vyprá­vě­jí o prv­ních ces­tách Sever­ním lesem v době bron­zo­vé, přes roz­sáhlé pla­vení dře­va v novo­vě­ku, o kon­ci pra­le­sa, opě­tov­ném zales­nění až po stro­jo­vé zpra­co­vá­ní sur­ové­ho dře­va, o vál­ce a vysíd­lení, o dře­vorub­cích a sklá­řích, šlech­ticích i dělní­cích, o kamen­ech, skle, beto­nu a oceli.

Osídlení Severního lesa

Zhru­ba do roku 1100 se hra­dy bud­ova­ly pou­ze v údolí Duna­je a Dyje a také v Horn­s­ké pán­vi. O 150 let poz­dě­ji už byla osíd­le­na vel­ká část Wald­vier­te­lu, což doklá­da­jí hra­dy i ves­nice. Z této doby pochá­zí také prv­ní osíd­lení Weins­ber­ger­wal­du spo­lu s hra­dy Weins­berg a Ochsenstrauß.

Sklářství ve Weinsbergerwaldu

Sklá­řs­ká výro­ba zaz­na­mena­la ve Wald­vier­te­lu nej­vě­tší roz­mach mezi lety 1500 až 1800.

Prv­ní sklá­řs­ké hutě se v regi­o­nu zača­ly budo­vat od pozdní­ho středověku.

Dvojstěnné medailonové sklo z dílny Johanna Josepha Mildnera

Dra­ho­cen­né dvo­js­těn­né medai­lo­no­vé skle­nice od Johan­na Jose­pha Mild­ne­ra se nachá­ze­jí v muze­jích a sbír­kách po celém svě­tě, všech­ny ale vznik­ly zde v Gutenbrunnu.

Rodi­na Mild­nero­va pochá­zela ze Stu­de­né u Rokyt­nice v Krko­n­o­ších. Když se na Krko­n­o­šs­ku roz­moh­la nez­aměst­na­nost a bída, dos­tal sklá­řs­ký brusič Franz Xaver Mild­ner povo­lení jít za prací jinam.

V roce 1784 se Johann Joseph Mild­ner usa­dil v Guten­brun­nu nas­tá­lo. Zaměřil se na výro­bu takzvaných medai­lo­no­vých číší. Tato tech­ni­ka sta­ví na meto­dě dvou­vrst­vé­ho skla, kdy se část jed­no­ho skla vyb­rou­sí, vyj­mou se vhod­né čás­ti z jiné­ho skla, opa­tří se pod­mal­bou na skle a opět vsadí.

Dodávky dřeva do Vídně

Kolem polo­vi­ny 18. sto­le­tí prudce stoupl počet oby­va­tel hlav­ní­ho měs­ta a spo­lu s ním i spo­tře­ba dřeva.

Jako prv­ní doš­ly rezer­vy v lesích kolem Víd­ně, a dře­vaři se zaměři­li na Weins­ber­ger­wald. Dře­vo se do Víd­ně mělo pla­vit, k tomu ale bylo tře­ba řeky a poto­ky upravit.

Nejná­ročně­jší byla výstav­ba vor­ařs­ké tra­sy po Wei­ten­bachu. Pri­vi­le­gi­um na pla­vení dře­va zís­kal v roce 1774 bývalý plu­kov­ník Joseph Edler von Fürn­berg a zahá­jil vel­ko­ry­sou přestav­bu a výstavbu.

Andělé nad plavebním kanálem

Splav­nit Wei­ten­bach se uká­za­lo jako tech­nický oří­šek, pře­de­vším horní tok ve Weins­ber­ger­wal­du neměl teh­dy dosta­tek vody. Fürn­berg tedy vyz­val inženýry, aby pro­ká­za­li své mis­trovst­ví. Přál si pře­vést vodu z jed­no­ho z pra­menů Yspe­ru pod roz­vo­dím mezi Yspe­rem a Wei­tenem. Vyřeši­li to tak, že odstře­li­li kus hory a vybu­d­ova­li asi 150 metrů dlo­uhý pla­vební kanál. Mís­to nad vstup­ním i výs­tup­ním por­tá­lem osa­di­li socha­mi andělů.

Körnerovy závody

Během hos­po­dá­řs­ké­ho roz­ma­chu ve 20. letech 20. sto­le­tí se dře­vo pro­dá­va­lo ve vel­kém. Záro­veň se roz­ví­je­la i infra­struk­tu­ra dopra­vy dře­va. V těch­to sou­vis­los­tech je tře­ba vní­mat založení Kör­nero­vých závodů.

Kör­nero­vy závo­dy přev­za­ly areál Parní­ho pilařst­ví kor­un­ní­ho prin­ce Rudol­fa a masiv­ně je rozší­ři­ly. Sedm rychlých rámo­vých pil pohá­něl parní stroj na dře­vě­né bri­kety, elek­třinu dodá­va­la vlast­ní závod­ní elektrárna.

1918–1925: Vzlet a pád

Díky Kör­nero­vým závo­dům trval hos­po­dá­řs­ký roz­mach po kon­ci prv­ní svě­to­vé vál­ky v Guten­brun­nu až do roku 1925. V druhé polo­vině 20. let však výro­ba zača­la upa­dat, až byla v roce 1933 pila defi­ni­tiv­ně zavře­na. Nás­led­ná maso­vá nez­aměst­na­nost měla nedo­zír­né sociální následky.

1940: Vylidnění Weinsbergerwaldu

Na jaře roku 1940 obs­a­di­la čás­ti Weins­ber­ger­wal­du něme­cká Luft­waf­fe a zří­di­la zde ško­licí areál a mís­to na shazo­vá­ní bomb. Shaz­ova­ly se cvič­né bom­by z beto­nu. Tří­ki­lo­me­tro­vý okruh kolem Hum­mel­ber­gu byl proh­lá­šen za uza­vře­né pás­mo a oby­va­telst­vo bylo vysídleno.

1945: Válka přichází do Weinsbergerwaldu

Krát­ce před kon­cem vál­ky se do Weins­ber­ger­wal­du zača­ly staho­vat něme­cké vojens­ké jed­not­ky ane­bo se tudy snaži­ly pro­ni­kn­out do budoucí ame­rické oku­pační zóny.

Takzvaná eva­ku­ace židovs­kých nucen­ých dělní­ků smě­rem do Maut­hau­senu pro­bí­ha­la záro­veň, což mělo osudo­vé nás­led­ky. Mno­zí z nich pad­li za oběť jed­not­ce SS.

Gutenbrunn v současnosti

Již od 30. let 20. sto­le­tí se Guten­brunn pro­sa­zu­je jako rekre­ační oblast. Ces­tov­ní ruch se v druhé polo­vině 20. sto­le­tí stal význa­mnou hos­po­dá­řs­kou silou, v nepos­led­ní řadě díky prů­kop­nickým akti­vi­tám v oblas­ti zim­ních spor­tů a kultury.

Otevírací doby a vstupné:

Muze­jní areál je volně pří­s­tup­ný den­ně od 8.00 do 18.00 hodin.

Vst­up volný!

Kontakt a příjezd:

TRUCKERHAUS
3665 Guten­brunn 24
(t) +43 664 37 28 912
(pon­dělí – pátek (pra­cov­ní dny), 15 – 18 h)
(Eng­lish, Deutsch, Neder­lands)
info@truckerhaus.at